rss kanál
Kategorie článků

Cesta do Francie II, 2015

Publikováno 10.08.2015 v kategorii soutěže, 0 komentářů
Po třech letech, co jsem byl s Tomášem a Richardem ve Francii, jsem v lednu usoudil, že bychom to mohli zopakovat. Po pár telefonech a mailech bylo jasné, že pojedeme jen s Tomášem.

Plán byl jasný. Tři soutěže, které byly tři prázdninové víkendy po sobě spojit ve čtrnácti denní dovolenou. Lisabon v Portugalsku, Vitoria ve Španělsku a Lemonncelo ve Francii. Po konzultaci s Tomášem a zralé úvaze Lisabon padl. A tak jsem 3. července vyrazil na cestu.

Nechtěl jsem platit za francouzské dálnice a tak jsem se psychicky připravoval na jízdu po Francii bez dálnic. Zvolil jsem trasu Rozvadov, Mulhouse, Bordeaux, Argachon. Čechy a Německo jsem dal po dálnici za 8 hodin a 900 km po Francii bez dálnic jsem dal za 10 hodin s průměrnou rychlostí 95 km/h, což mě příjemně překvapilo. Jestli jsem za celou cestu projel 20 vesnic, tak je to moc. A proč jsem jel do Argachonu, když je první soutěž ve Španělsku? Za všechno může Tomáš, protože mi poslal fotky z duny Pyna! Jedná se o přírodní úkaz na břehu Atlantického oceánu. Je to písečná duna vysoká přes 100m v délce 2,7 km. Litá se tu s padáky i rogaly no a já to chtěl vyzkoušet taky! Našel jsem 100 m dlouhou hranu zhruba 50 m nad hladinou, takže byla vyšší než Klif v Polsku, no prostě ráj! Při větru kolem 9 m/s to nemělo chybu! No jednu chybu to přeci jen mělo, písek z letadla sypu ještě teď!


Ve čtvrtek jsme s Tomášem plánovali tréninkový den na místních kopcích. Ale Tomáš se někde zasekl, takže na místo lítání jsem dorazil sám. Po necelých 20 minutách chůze do mírného kopce jsem došel na místo lítání. Tři piloti ze Španělska tam už pilně trénovali a co na tom bylo úplně nejlepší bylo to, že měli postavené báze se zvoněním. Takže jsme se střídali zhruba po 10 minutách. Kopec nosil neskutečně a tréninkové časy pod 40s dělaly z tréninku krásné polítání.

V pátek ráno byl sraz na jižním svahu. Přijelo 15 pilotů ze Španělska, Francie, Německa a České Republiky. Na pátek byla předpověď ráno jih, odpoledne sever. Odlétali jsme dvě kola, a protože se čekalo na přistání, kolo trvalo asi 45 minut. Časy byly i pod 50 s. Potom jsme se přesunuli na severní svah a čekalo se na otočení větru. V 18 hodin se začalo zase soutěžit, a protože se nečekalo na přistání, dostala soutěž pěkný spád! Za dvě hodiny jsme odlítali dalších 5 kol. Nejlepší čas byl 31,2s. Já jsem zužitkoval zkušenosti z tréninku, tak se mi dařilo lítat pod 40s. Tomášovi hodně chyběl trénink a tak musel čerpat zkušenosti až při soutěži. Levá báze byla proti sluníčku a ta ho potrápila hodně! Každé seknutí (2x) ho připravilo o drahocenné sekundy. Mě se povedlo v posledním kole dne si vlevo vletět přímo do sluníčka, takže jsem za to zatáhl a čekal, kde se éro ukáže.


Sobotní ráno bylo zatažené a teplota 14°C. Začali jsme lítat v 11 hodin a poslední kolo se rozlítalo po 19 hodině. Za celý den si pořadatelé udělali jednu 15 -ti minutovou pauzu! Po 20 kole mi začali říkat „mistr forty six“. Když se podíváte do výsledkové listiny, bude vám to jasné. Byly by to super časy, kdyby ostatní lítali časy 50 s. Ze 7. místa po pátku jsem se probojoval na 11 příčku. Tomáš stále hájil 13. místo. A tak dostal nápad, že závodníka Lázara Martinexe na 12. místě vezmeme do kleští a já ho budu drtit zepředu a Tomáš zezadu! Sobotní soutěžení jsme ukončili po 24. kole!

Nedělní ráno už bylo jasno, pofukoval severní vítr, takže když se podmínky ustálily, začali jsme ve 13 hodin soutěžit. Bohužel naše taktika s Tomášem, že Lázara Martinexe vezmeme do kleští, padla hned po 25 kole, protože Lázaro zaletěl nejrychlejší čas kola, tak nám s 1000 body utekl z kleští. Odlítali jsme dalších 8 kol, takže v 17 hodin skončila soutěž s počtem 32 kol! Co na tom bylo nejzajímavější? Do poslední chvíle nebylo jasné, kdo zvítězí! Prostě nádherná soutěž na super kopci. Jen to chtělo mít těžiště asi o 10 mm dozadu a mít na to seřízené éro! A co se týče organizátorů, je to jedna velká pochvala!


Po důkladné analýze našeho snažení na kopci jsme s Tomášem přišli na to, proč jsme dopadli, jak jsme dopadli.
  1. Je to kopec a vítr. Tady fouká buď od jihu, nebo od severu, takže jim stačí jen dva kopce. Jeden na jih a druhý na sever, přičemž ten severní je neskutečný! Z rovného údolí širokého přes 15 km se to pomalu zvedá až ke kolmé skále, takže celkové převýšení je přes 200 m. Když stojíte metr od hrany, tak Vám fouká vítr do zad, protože vítr jde kolmo nahoru.
  2. Jsou to báze. Mají laserem změřenou vzdálenost a ve skále vyvrtané díry pro báze, takže je vždy postaví na stejné místo.
  3. Je to těžiště. Při takovýchto podmínkách s Pitbulem lítali těžiště 112 mm.
  4. Trénují na zvonění.
A je tu další soutěž v Lemoncelu. Předpověď pro Tende nebyla nic moc, ale ani tak jsme trénink před soutěží nepodcenili. Sice jsem na kopec dorazil až kolem sedmé večer, ale zato už tam nebylo moc lidí a i Tomáš měl dotrénováno. Se slovy "posunul jsem těžiště dozadu, ale bacha, občas to chce vrtat" odjel dolů se ubytovat. Vytáhl jsem Pitbula, posunul těžiště dozadu a začal lítat. Upravil jsem výchylky a spokojeně proháněl éro vzduchem a potom to přišlo! Vrták bez varování až na zem. Takže mi éro zmizelo za horizontem a slyšel jsem jen ránu. Éro bylo celé, jen jsem načal konec jednoho křídla, ale stále to bylo letuschopné. Fakt klika! A tak přišel na řadu Pike! Ten vycítil svou šanci a lítal jako o život!


V pátek lehce po desáté hodině se začalo soutěžit. Nakonec se ze 42 přihlášených dostavilo 30 pilotů, takže při časech kolem 40 s soutěž pěkně ubíhala, protože se nečekalo na přistání. Ve vzduchu tak najednou byly i 4 éra. Za devět hodin jsme odlítali 11 kol! Vrtáků bylo taky dost, ale jen málo komu se ho povedlo ustát. Musím pochválit Jerzy Mataczyna z PL, protože ten zvládl vrták dolů i nahoru v jednom! Tři další piloti tolik štěstí neměli a éra rozbili. S Tomášem jsme lítali od 37 do 40 s většinou, takže jsme lehce drželi krok, i když se nám špička stále vzdalovala. Poslední dvě kola ale podmínky zeslábly a tak jsme si hodně polepšili, protože jsme zaletěli ve slabých podmínkách dobré časy. Nakonec jsme skončili na 17. místě Tomáš a na 12. já. V sobotu ráno bylo jasno a vítr podobný jako v pátek. Časy se létaly většinou přes 40s a hodně záleželo na vzduchu. Na začátku 18. kola se proudění vzduchu úplně zastavilo, takže tři piloti co letěli po sobě nemněli problém odletět soutěžní let, ale už se jim nepovedlo přistát nahoře a posedali v údolí. Soutěžní den byl ukončený v 16 hodin.  Ani sobota se neobešla bez ztrát letadel, dvě to nepřežila. Dokonce jedno začalo i hořet, protože se Li-onkám nelíbilo, že je Matthieu zaryl do země. Naše umístění po dvou dnech bylo Tomáš na 20. a já na 15. místě.

Nedělní předpověď slibovala jasno a vítr až 20 m/s. Jasno bylo, ale vítr se pohyboval do 13 m/s. To ale nebránilo Matthieu Mervelet zaletět nejrychlejší čas soutěže 28,7 s. I nám se s Tomášem povedlo zaletět slušné časy, takže jsme nakonec skončili Tomáš na 18. a já na 14. místě.


Po vyhlášení výsledků jsem se rozjel k domovu. Itálii jsem projel celou a na začátku Švýcarska jsem zastavil a přenocoval. Nechtěl jsem se připravit o panoramata! A dobře jsem udělal. Projet přes Sv. Mořic byl jeden velký zážitek. Cestou jsem taky koukal na ceny nafty. Nejdražší bylo Švýcarsko s cenou 1,7 €/l, hned potom byla Itálie s cenou 1,45 €/l. Mě se povedlo tankovat ve Francii i ve Španělsku okolo 1,16 €/l. Celkem jsem najel 5.265 km s průměrnou spotřebou 5,8 l a to jsem měl na střeše autobox. S 58 soutěžními koly za dva víkendy to byla pro mě a určitě i pro Tomáše nejlepší lítací dovolená, kterou jsem měl! Pojedete příště s námi?

Text: M. Trsek
Foto + foto: T. Winkler
Související články:
Komentáře:
rss kanál






© 2011 F3F.cz