rss kanál
Kategorie článků

Cesta do Francie III, F3F Eurocontest Vosges, 29.8.-30.8.2015

Publikováno 08.09.2015 v kategorii soutěže, 0 komentářů

Ještě rozespalí zimním spánkem jsme se přihlásili na novinku v Eurocontestovém kalendáři, na soutěž pořádanou mezinárodním týmem pořadatelů v kopcích na hranicích Francie a Německa, ve Vogézách. Na konci prázdnin se naplnil čas a po krátké domluvě jsme byli připraveni do boje o body. Vyrazíme den předem, abychom si stihli zatrénovat před soutěží, spát budeme v autech a každý vezme kousek piknikové výbavy.

Ve čtvrtek ráno v šest hromadu mých věcí na dvorku polyká Vaškův "turek" (Ford Custom) a míříme na západ, Prahou projíždíme ještě před nehodou na okruhu a přibrzdí nás jen opravy německých dálnic. Ve 14h krátká obchodní zastávka za Karlsruhe a jeden šťastný majitel Dinga, míříme dál a překračujeme Rýn, abychom začali stoupat do hor, bohužel navigace nás chce protáhnout cestami tak pro lesní traktory a tak po chvíli dobrodružství s hledáním slepých uliček přijíždíme na určené parkoviště ve výšce cca 1300m n.m. a už z dálky vidíme hemžení letadel na svahu. Fouká krásně západní vítr přes 10m/s, tak létáme a ladíme, ve vzduchu je pořád několik letadel, užíváme si větru a možnosti naložit a přesto bezpečně přistát na prostornou pastvinu do vřesu a borůvčí. Bohužel já pohřbívám své naděje havárií Sonixe díky použití špatné spojky. Čekal jsem všechno možné, ale tohle pořád nemůžu překousnout, tolik jsem si od jeho premiéry sliboval a takhle to zazdím. Nakonec odcházíme z kopce poslední, nemáme kam spěchat, v plánu je opékání špekáčků a dva soudky "poličky", což bez problémů realizujeme a jdeme na kutě. Vítr stále fičí, celou noc až do rána a nepřestává, jen občas se přidá drobná přeháňka. Snažíme se uvařit vodu a snídáme, pořadatelé před devátou přijíždějí a registraci máme přímo před naším autem, luxusní. Bez velkých formalit vyrážíme na kopec, brífink a začíná soutěžní klání. První kolo letíme časy okolo 45s., při stoupání se dotýkáme mraků a éro se začíná ztrácet v oparu, zvykáme si na pořadí startujících (bylo na každý den rozlosováno předem a úplně jinak), v dalším kole už se přiostřuje a časy míří pod 40s. nastává to správné soutěžní hecování. Ve čtvrtém kole všechny deklasuje Rondel svými 33s. Bohužel máme podezření, že u zvoníků jsme si všichni rovni, on je však "rovnější".  V dalších kolech se při jeho letu občas někdo postaví na bázi pro kontrolu, ale protest nikdo nepodá. Odpoledne začne vykukovat sluníčko, už odkládáme kulichy a rukavice, vzduchy někomu přicházejí lepší, někomu horší. Francouzi během soutěže sedí pospolu, vzájemně si fandí a při lepším výkonu povzbuzují a tleskají . Když si jejich primadonu odmění potleskem i za čas 50s, tak zkoušíme podobnou taktiku. Vaškův čas 47s. odměníme jásotem a poté mexickou vlnou. To už Francouzi značně znejistěli, kolik to vlastně letěl a udiveně se na nás dívají. Jejich psychologickou sílu jsme značně nabourali a nám je líp, chechtáme se jak malí kluci. Pořadatelé prodloužili letový den o jednu hodinu, což vzhledem k podmínkám a předpovědi všichni odsouhlasili potleskem. V posledním kole Radek tlačil na pilu, ale ta bohužel v podobě jeho Pike nedokázala přetnout kmen horského smrčku a tak let skončil uraženým koncem křídla a nulou. Ta ho zřejmě připravila o vítězství, rozletěné to měl pěkně. Možná v práci podá zlepšovák, aby Pike měl okovanou a ostřejší náběžku, tzv. verze Pike Přefiction. Z kopce odcházíme jako poslední, hory večer tichnou a nízké slunce je osvětluje, vychází měsíc a vítr utichá. Okolo jen cinkání zvonců pasoucích se krav. Přesouváme se na druhé parkoviště, abychom ráno byli hned na srazu. Dnes jsou na programu steaky, tak si je užíváme do syta a na spaní nepospícháme, předpověď na sobotu je krásný den bez větru. Filosofujeme na různá témata, např. když se nic neděje, nejsou dějiny apod.

Ráno se předpověď také vyplňuje, v klidu snídáme, vzájemně degustujeme perníky, dnes se podařilo uvařit kafe i čaj, piknikujeme v ranním slunci. Pořadatel nás sice po čekání vyhání na kopec, staví báze, ale je to jen na rejdění Alul a po obědě na poletování v termice, předvádění akrobacie, řinčení zbraní. Společné foto každý s jedním křídlem. Usmažení na slunci a vedrem se v 16h. balíme a odcházíme na parkoviště, dáváme se do gala (7l vody je dost na umytí pěti chlapů),  čeká nás banket na blízkém statku Steinwasen. Celý den jsme se na něj shora dívali a i když to tak nevypadalo, vyklubala se z něj příjemná hospůdka. Konverzujeme, jak se dá, jazyková výbava není naší silnou stránkou, ale blýská se na časy. Míra začal učit cizince postupně česká slovíčka, tak třeba se jednou domluvíme plynně. S příjemně nacpanými žaludky pětichodovým menu odjíždíme na první parkoviště, abychom ráno byli připraveni včas vyrazit na kopec.

V noci se opět probouzí vítr a tak ráno se ani nesnažíme uvařit vodu a balíme letecké nádobíčko, abychom si stihli ještě zalétat. Jak se začnou stavět báze, už bude zákaz. Zkoušíme naložení, nastavení, vítr fouká okolo 8m/s, vypadá to slibně. Přicházejí pořadatelé, tak máme čas posnídat. Před desátou začíná soutěžení, vítr ovšem slábne. Radek má dobrý vzduch, letí skoro 1000, to ho určitě posouvá z druhého místa dopředu. Smůlu na vzduch má Dan, vyhlídkovým letem se propadá o pár příček. Vítr slábne, pulzuje i směr, nastává opravdová ruleta. Tentokrát má smůlu Radek, když letí sice mistrovsky, ale za 58s. Za to Vašek se sveze v bublině krásným čistým letem za 44s, očima ho popoháníme a modlíme se, aby nesekl. Sonet se předvedl v nejlepším světle, opět mexická vlna. Míra předvádí ukázkové přistání na tři body (ucho, čumák, záda) a po ligvistické diskusi kde je před a kde je za servama lepí nos Pitbula pro další boj. Vítr slábne, ale čas vypadá, že budou do 14.h ještě dvě kola. Pořadatelé instalují měření větru, Rondel letí okolo 40s, Mervelet podobně, pak několik oprav zřejmě na směr větru, pořadatelé anulují kolo a odšroubují korouhev, aby měřili jen sílu větru. Francouzům se anulování nelíbí, druhou bublinu už by nemuseli mít, nastává mezinárodní diskuse a dohadování. Připomíná to Evropskou Unii, dokud o nic nejde, všichni jsou bratři a kamarádi, jakmile je ale problém, každý hned má svoje zákopy.  Další pokus začít kolo končí opravou a opět brífink, počkáme 15min a nebude-li zázrak, bude soutěž ukončena. Vítr opravdu slábne, při volném létání to občas opravdu neletí. Balíme, na parkovišti rovnáme vše do auta na cestu a hlavně na to, abychom doma při vykládání po půlnoci měli přehled, co je čí. Vyhlášení je pro nás napínavé, jak jsme se kdo posunuli oproti předběžným výsledkům. Pole je dost vyrovnané, ještě Dan na 21. místě má přes 900b. Na Radka zbývá třetí místo, bohužel ten poslední let se mu počítá, když má z pátku nulu, i tak je to výborný výsledek, Míra je na 8. místě, Vašek 12. a já to jistím z 31.místa. Po jednotlivcích nastává chvíle vyhlášení tříčlenných týmů. Jejich složení jsme nevěnovali moc pozornosti, tak nás nepřekvapuje, že třetí jsou Francouzi, druzí vlastně také a už skoro chceme odejít, když slyšíme nevěřícně, že vítězný tým je CZE1. Jásot, radost, gratulace, skvělý pocit, že jsme opravdu byli tým po celé čtyři dny a navíc je to i oficiálně odměněno takovým hmatatelným výsledkem. Rozhodně jsme se ukázali v dobrém světle, víkend si užili a příští rok rádi pojedeme.

Takže velké díky za fajn víkend a gratulace všem.

Text: R. Kohl
Foto a výsledky: zde a zde

Komentáře:
rss kanál






© 2011 F3F.cz