rss kanál
Kategorie článků

Donaupokal, F3F ET/WC 26.4.-27.4.2014

Publikováno 01.05.2014 v kategorii soutěže, 0 komentářů

Po začátku sezóny na Rané pokračoval seriál Eurocontestu na pro nás druhém nejbližším místě, to je na Braunsbergu na dohled od Bratislavy i Vídně. Místo u mě v autě si rezervovali Tomáš a Radek, v pátek podvečer nakládám všechno nádobíčko do auta, budík nařizuju na sobotní ráno 4:20, dám si hlt piva (dobře se po něm usíná a rychleji vstává) a jdu spát.

Předpověď na sobotu není moc příznivá, málo větru a dost vody, ale plni optimismu se prokousáváme ranní mlhou, 5:15 Radek ukazuje svoje umění v nakládání, Tomáš v navigaci. 7:30 krátká zastávka u hranic a s davem vídněchtivých turistů míříme na jih. V půli cesty nás zpředu dohání déšť a odzadu Filip, na Braunsberg přijíždíme přesně na čas a jelikož přestalo pršet a fouká mírný JV, ještě stíháme provětrat éra před soutěží. Bohužel přichází další přeháňka, po ní bezvětří, start se odkládá, modely necháváme pod plachtou, sebe ukrýváme do aut, zvlášť oblíbený je Vaškův Custom, na jehož lavicích vzniká improvizovaná hospoda. Pořadatel zajistil k obědu pizzu, vzájemně měníme, počasí se střídá, ale pořád podmínky na soutěžení nejsou, tak si chlapci všeho věku hrají. Někdo s elektrou, někdo se sestřeluje s Alulou, další zkouší, jestli elektrické posuvné dveře přestřihnou mrkev (ano). Slovenští chlapci zabouchnou klíče svému otci v Octavii, tak se díváme, jak povolaná odtahová služba problém sofistikovaně řeší (nafukovací klín a dlouhým drát). Jiný se pokouší podlétnout s elektrou šňůru na reklamu, což se mu daří normálním letem, ale pokus na zádech končí rozsevem EPP elektrovětroně po parkovišti. Ve tři hodiny před blížící se další přeháňkou  pořadatelé letový den ruší, losují č.46 které bude v neděli ráno začínat, je to k jeho velké radosti Filip. V pozdním odpoledni ještě ve slabém větru létáme a trénujeme hranu, každé přistání do mokré trávy znamená dlouhé utírání éra a mokré boty, tak jsme rádi, když v sedm přerovnáme všechno do aut tak, aby nás Vašek svezl dostavníkem do hospody pod kopcem a hlavně pak zase zpět. Večeře jako vždy výborná, ohřát a usušit se v útulné restauraci je příjemné, jen kurz koruny nám brání ve větších "sportovních" výkonech. Po návratu dopíjíme pivo z vlastních zásob a okolo půlnoci usínáme.

   

Ráno jako mávnutím proutku je úplně jiný den. Slunce nesměle nakukuje přes zatmavená okna do auta a je slyšet vítr ve větvích stromů. V šest ráno se nesměle otevřou páté dveře u mé hlavy a Radek se slovy: "Klidně lež, jen si tady něco vezmu" bere kufr s vysílačem, pytel s letadly. Ještě vleže vidím, jak už dva naši sousedi (Hannes s kolegou) hoblují hranu Atackem, v dáli Bratislava v ranních červáncích, vypadá to na očekávaný krásný větrný den. Snídani odkládáme na později, hygienu na doma, skládáme éra a lačně se vrháme testovat a ladit, dříve než přijedou další soutěžící. Střídáme se po deseti průletech, tráva je opět mokrá, tak přistání omezujeme, jak to jen jde. Poprvé přistávám 6:37 (osobní rekord, který teprve doc. Chocholoušek jednou docení), posouvám balast a znovu nahoru, fouká trochu zleva, snažíme se přijít na účinný recept, jak vyzrát na boční vítr a turbulenci. Před osmou, když už se parkoviště plní a vzduch nad kopcem je plný letadel, vaříme čaj, sušíme věci a čekáme breefing. Po té, co pořadatelé rozvěsí reklamy sponzorů, nainstalují měření, představí všechny činovníky, poděkují všem, přivítají všechny, krátce připomenou kam se má přistávat, vysvětlí safety-line, zapíší objednávky na oběd a nakonec se začne i s létáním. Je jasné, že v padesáti lidech to budou čtyři kola, možná pět. Kdo chce dobrý výsledek, nesmí zaváhat ani jednou ať mu přijde bublina nebo ne. Zkušební chroust před soutěží byl opravdu jen metrové házedlo pohazované větrem, tak ideální stopu Filipovi moc neukázalo, nicméně ten se do prvního kola obul zostra a časem 48,5 ukázal, že je třeba s ním počítat. Podobný čas zapsal i Radek a naděje byly vysoké, zvlášť když jeden z favoritů Martin Ziegler po startu houpnul do stromů a let ukončil ještě před měřením. Pak ovšem přišli domácí David Stary a Lukas Gaubatz, kteří svými výkony 37 a 40 (to jsou časy, nikoliv startovní čísla) ukázali, kudy vede ideální stopa a že je hodně blízko stromů i železného stožáru (který tvoří tzv. přirozenou safety-line). Jejich lety s naloženým modelem všichni sledovali se zatajeným dechem a odměnili potleskem, vidět je můžete i na videu u Tomáše. Krok s nimi udržel jen ten, kdo měl štěstí na termiku a většinou to stejně nestačilo. S přibývajícími koly bylo jasné, že Lukas má svůj den a je tady opravdu doma. S Martinem, Davidem a Filipem se přetahovali o bodíky a jak to nakonec dopadlo, vidíte ve výsledkové listině. Z našich nenápadně bojoval Jirka Souček a nakonec skončil těsně před Radkem, oba v první desítce. Míra i Vašek se trochu trápili s nastavením i vzduchem, Tomáš s bočním větrem a já neměl moc štěstí na vzduch, po startu nedokázal nastoupat ani jednou, po pádu do stromů v prvním kole jsem byl nakonec rád, že na Stingerovi bylo jen malé poškození. Váša Bláha soutěží také protrpěl, jeho Scary v bočním větru neletěla, tak se rozhodl jí ušetřit na Ranou a odjel ještě před skončením soutěže.

   

Pořadatelé se nakonec rozhodli soutěž neprodlužovat a páté kolo už se neletělo, i když podmínky by ještě byly. Než bylo připraveno vyhlášení výsledků, sbalili jsme všechno už usušené a hned po ceremoniálu (včetně hymny) popřáli vítězům a spěchali splnit ještě jeden úkol naší mise. Naplnit v Mikulově kanystry na víno ve sklípku. Domů jsme sice nepřivezli poháry, ale budeme je příště mít čím naplnit. Celkově to byl povedený víkend v přátelském duchu, kdy jsme se sice o body prali, ale dokázali si pomáhat navzájem. Poděkování a obdiv patří Vaškovi Vojtíškovi, za jeho neúnavné házení nám všem i kolegům ze Slovenska. Málokdo si uvědomuje, jak je to nevděčná činnost a kolik odpovědnosti vrhač má za to, že pilot nedostane nulu po nepovedeném odhodu. Za necelé dva týdny nás čeká další rakouská soutěž u SommerAlmu, naše výprava nebude tak početná, už se ale těšíme na krásné horské prostředí Alp.

Výsledky ZDE.

Text: R. Kohl
Foto a video: T. Winkler

Komentáře:
rss kanál






© 2011 F3F.cz