rss kanál
Kategorie článků

MČR F3F 2014, 27.9.-28.9.2014

Publikováno 18.09.2014 v kategorii soutěže, 0 komentářů

Po obvyklém netrpělivém sledování předpovědi na svatováclavský víkend jsme se domluvili s Tomášem, že není kam pospíchat, pojedeme až v sobotu ráno a budeme svěží a střízliví na první den mistrovského soutěžení. Už cestou nám bylo podezřelé, že se listí na stromech hýbe víc, než windguru sliboval. Ještě na cestě volá Těpéro Míra, že kde jsme, on už vyráží nahoru. (Ne že by měl tolik strach o své soupeře, ale Tomáš mu vezl převody do serva a on nemohl brázdit vzduch jako první.) Před Ranou dojíždíme Transporter Rogera a už jsme na parkovišti, kde všichni pilně balí vydávají se na cestu vzhůru, S-SZ vítr totiž už fouká okolo 4-5m/s. Přicházíme o brífink, což se později ukazuje jako chyba. Novinkou tohoto MR byla totiž stravenka na večeři a snídani!!! Naštěstí jsme si na své přišli ještě po návratu a nepotvrdili úsloví, že kdo pozdě chodí... pije pak na lačno. Cestou nahoru jsme poháněni dotěrnými muškami, které si užívají závětří hory a toho, že vlaštovky už odletěly do teplých krajů.

 

Na kopci pořadatelé vytyčili báze ne na tradičním místě v sedle, ale na opačné straně nad lomem. Umožňuje to po výletu z báze přistání na SZ úbočí hlavního vrcholu, v klidu a do trávy, nemusí se čekat a další může startovat hned. Sedlo okupovali celý den padáčkáři, hezké počasí přilákalo dost turistů, tak bylo na vršku opravdu živo.  Po krátké domluvě o (ne)horizontu, bázi a bezpečnostní linii se o půl jedenácté začalo soutěžit. Prvním šťastným, kdo začínal, byl J. Štěpán st. A dál už vše frčelo jako na drátkách. V prvním kole všem uletěli Radek a Filip, ukázali ostatním kudy vede optimální stopa a hlavně, že bez horizontu se bude muset prostě do díry a to proklatě hluboko. Ve druhém kole opět Filip zaletěl 43. Vaškovi už se zdálo, že kopec si své oblíbence vybral, ale vzápětí  i on byl zařazen mezi šťastlivce, co vyhráli kolo, dokonce dvě a byl první, kdo se s časem dostal pod 40. V pátém kole opět promluvil Filip časem 36 a v šestém dokonce 34, to už si začínal na Radka tvořit docela slušný náskok. Vítr byl poměrně stabilní navzdory předpovědi, samozřejmě bubliny občas někomu přály a jindy byl vzduch jalový, chvílemi jsme museli na něj i čekat, jak už to na svazích bývá. Vrchní opravář byl Radek, kterému se soutěžní let bez opravy povedl snad až ve čtvrtém kole, rozhodně si zalítal za jedno odpoledne víc, než za celý týden na mistrovství světa. Po půl čtvrté už vidina teplého guláše a pěnivého moku ve Skleníku přiměla pořadatele k vyhlášení, že sedmé kolo bude dnes poslední. Většina soutěžících mručela a chtěla pokračovat, dokud to podmínky dovolí, tak se letělo ještě osmé kolo, sice už s nízkým Sluncem při startu, padáčkáři motajícími se ve zbytcích stoupáku, ale osmé kolo se doletělo bez větších problémů, na svou tisícovku si přišel i Míra.

   

Z kopce jsme scházeli s dobrým pocitem, že když zítra s lepší předpovědí odlétáme ještě pár kol, bude to mistrovství opravdu nebývale vydařené. Celý den na kopci nám také zpříjemňovaly historické větroně, většinou vysoko pod mraky a jen občas prolétávající ve svahovém proudění. Zkušení plachtaři jako Karel Faltus občas přidali nějakou tu historku. Vaškovi se nechtělo nosit éro dolů na zádech, tak Stinger letěl nejdříve nastoupat, zatímco pilot pomalu klesal po kamenité cestě. Díky variu víme, že rozdíl mezi vrcholkem Rané a loukou u parkoviště je 161m. Při posezení venku s kolujícími lahvičkami Tondovy meruňkovice, mojí trofeje z Francie a dalších, začala veselá nálada, zvlášť pro ty, co se v předběžných výsledcích viděli v horní části obrazovky. Ve Skleníku nás čekal teplý guláš, vychlazené pivo a tak večer příjemně ubíhal, až někoho napadlo přinést zelený tácek a připít na zdraví nemocného Jirky Součka. Pak tácek ještě několikrát koloval pod různými jinými záminkami a veselý večer s historkami pokračoval až do půlnoci, kdy už zbyli jen skalní vytrvalci.

   

Ráno nás probudilo mlhou a nadějí, že se rozpustí, vítr začne poslušně podle předpovědi sílit a zalétáme si pár kol nad lomem. Bohužel po osmé mlha ještě zhoustla a ani po párcích ke snídani to nebylo lepší, nerozehnal ji ani Zlín Jirky Bačinského, který s ním neskutečně přesně létal i bombardoval bonbony a vynášel parašutistu. Ani když se k němu přidal Flip s podobným strojem, dohlednost byla sotva ke stromům lemujícím parkoviště. Na brífinku bylo rozhodnuto počkat do poledne a pak buď vyrazit nahoru nebo vyhlásit výsledky. Mlha sice začala ustupovat, postupně se objevila silnice a obrys Oblíku, Raná ovšem byla stále v mlze a vítr nahoře do 2m/s. Jury tudíž po 12.h ukončila čekání a vyhlásila výsledky letošního mistrovství.

Mistrem republiky se stal Filip Kalenský, následován Radkem Plchem a pomyslnou bednu doplnil Vašek Vojtíšek. Cenu útěchy, krásného kovaného šneka si odnesl Jarda Štěpán st., mnoho pilotů ze středu startovního pole litovalo, že se hnali dopředu a nelítali na brzdách a tak jim tato trofej unikla.Letošní mistrovství republiky bylo myslím velmi povedené, v přátelské atmosféře bez protestů a dohadování. Určitě k tomu přispělo i společné jídlo a dobrá organizace se zvoněním od Zdeňka Tmeje. Jen je škoda, že se účastní stále méně pilotů, letos to bylo jen 23 a to přibyla nová tvář Dana Vltavského. Tak doufejme, že příští rok se nás sejde víc.

Pořadatelům dík a sláva vítězům, jeden svahový ročník skončil, ale začíná další, tak v něm nemusíte chybět.

Výsledky zde.

Text: R. Kohl
Foto: T. Winkler

Komentáře:
rss kanál






© 2011 F3F.cz