rss kanál
Kategorie článků

Ohlédnutí za 1. MS F3F, aneb jak jsme dostali na prdel..........

Publikováno 17.11.2012 v kategorii různé, 4 komentáře

Po návratu z letošního MS na Arkoně se mi hlavou honila spousta věcí. Prostě mě hlavou vrtalo „proč“? Proč jsme dostali takový výprask a skončili v  polovině startovního pole jednotlivců (v týmech jsme uzavřeli první polovinu 9. místem)? Tak jsem si řekl, že to nechám uležet a vrátím se k tomu s odstupem času.

Dlouho jsem přemýšlel, jestli mám tyto řádky psát, jelikož si nejsem jistý, zdali si naše F3F komunita přizná to, co píšu níže. Ale konekonců je to můj názor a jako trenér mám zájem na tom, aby se česká úroveň F3F dostala tam, kde budeme schopni konkurovat zbytku světa. V současné době toho schopni nejsme, MS na Arkoně je toho důkazem. Leckdo může argumentovat výsledky a úspěchy ve World Cup či Eurotour; ano, toto jsou úspěchy a dotčeným závodníkům všechna čest a gratulace. Ale když došlo na lámání chleba mezi repre výběry z celého světa, tatam jsou naše úspěchy v seriálech World Cup a Eurotour. Každopádně úroveň českého F3F je v žalostném stavu. Zní to krutě, ale dospěl jsem k názoru, že je tomu skutečně tak, pokud se tedy bavíme v rovině světové úrovně. Jsem přesvědčený, že na MS, ME se nominují/nominovali vždy Ti nejlepší, ale kamenem úrazu je, na základě čeho se nominovali. Určitě se za u nás za rok odlétá pár povedených soutěží, ale i pár „bubliňáckých“, ze kterých se také počítají body. Plácat se po ramenou, když ze 4 kol dostanu 3 bubliny a v těchto kolech uletím ostatním o 15s, to není asi moc vypovídající. Ačkoliv těch lidí, kteří mají ambice dostat se do repre, jezdí na soutěže ven, není moc (6?).
Jak se pozná dobrý pilot? Dobrá otázka. Podle mě dobrý pilot zná svůj model, umí z něho vyždímat maximum a je schopen se přizpůsobit aktuálním podmínkám, konkrétnímu svahu a vytěží ze svého letu maximum, i když tam nemá zrovna ideální vzduch. Ale je něco jiného pobít všechny na Řetový, než na skále u moře. Bohužel moc ideálních svahů u nás nemáme. Proto musíme jezdit ven, ne jen na soutěže, ale občas se i sebrat a dát si tréninkový víkend někde v zahraničí, třeba. Svah k nám nepřijede, my musíme za ním.

Níže pár poznámek, jak to vidím já:

Stopa
Létání na Rané je super, má svá specifika, ale pokud to letíte o 5m blíž, nebo dál od svahu, zas až tolik se neděje, ale na svahu s hranou, pokud neletíte v ideální stopě, nemáte šanci. Tu stopu musí mít člověk prostě najetou, bez chyby.

Start
Stejně jako v F3B, tak v F3F je start základ, o tom jsme se již přesvědčili. Nejde jen o samotné nastoupání, ale i o hod jako takový. Na hraně se éro musí „rozhoupat“, získat kvalt a energii a pokud to uděláte správně, tak z poslední „houpačky“ nalétávate do báze jak z výšky, tak i už na solidním kvaltu. Bez kvalitního hodu to není ono, než naberete úvodní výšku na rozhoupání, čas běží. Energie udělená modelu hodem samotným rozhodne, jakou taktiku „houpání“ zvolíte. Někdy i nepovedený start znamená škrtací kolo, obzvlášť při bočním větru. Ideální nálet je tvořen 4mi houpnutími. V každém z nich získá model ¼ potřebné energie pro nálet. Pokud houpnete 1, 2 nebo 3x není problém si vypočítat ztrátu náletové výšky. Kolik lidí u nás tohle s plným využitím těch 30s bez chyby umí a ještě k tomu s plně naloženým érem a výsledným efektem jak má být? Já ne.

Seřízení
Tak tohle je základ a nevím, co víc k tomu napsat. Bez perfektně seřízeného letadla nemáte šanci (díky Honzo, ale ještě je co ladit). Jestli bude fungovat dokonalé seřízení éra na "propadlý pole" i na hraně, to nevím.

Zatáčky
Důležité je vědět, jak letět zatáčku, která úzce souvisí se stopou, jak píšu výše. Dále, zatáčka by Vás rozhodně neměla brzdit, naopak, model by měl při výletu ze zatáčky zrychlovat. Teorie by tu byla, jen to převedení do praxe pokulhává.

Ballast
Věčné téma diskusí a laborování u nás smiley. Zvolit ideální váhu modelu není jednoduché. Lehčí éro ve větru tak nepojede, obzvlášť, když se k tomu přidá boční vítr. Těžký éro je dobrý, ale jen pokud jste schopni mu dát energii, kvalt a pak to ukočírujete, což není vůbec jednoduché. Na Turbulatoru jsme cítili, že naše éra jsou lehká, ačkoli byla plná ballastu (můj Freestyler 3 měl cca 3,5kg, víc se do něj nevešlo, mám ballast z mosazi; někteří lítali FSka (zejména FS4) těsně pod limitem 4,7kg, měli wolfram). Kluci (Filip a Radek) naložili éra kolem 4kg a prý to taky nestačilo. Na hraně to s námi házelo a mlelo. Ptám se, skutečně bychom byli schopni naše modely rozhoupat a rozjet, kdyby vážili těsně pod hranicí pravidel? Nevím, možná ano, ale přesvědčený o tom rozhodně nejsem. Sice se to týká řekněme až extrémních podmínek na konkrétním „těžkém“ svahu, ale špičkový pilot musí být připravený i na tuto možnost. Škoda, že Filip neudělal zátěžové trubky do trupu Stingera jak chtěl, tady by přídavnou zátěž využil. Samozřejmě bavíme se tu o svazích s hranou, na kterých dokonale funguje vznos (v 15m/s „u polínek“ hodíte 4,5kg éro asi jen jednou).

Vylétanost
Chce to mít nalétáno spousty hodin na různých svazích, aby byl člověk schopen letět dobře za každých podmínek v jakémkoli terénu. Při té příležitosti jezdit po soutěžích také v zahraničí, aby bylo srovnání.
Na MS jsme vystřídali 3 různé svahy, podmínky byly od extrémních až po slabší a Ti nejlepší se s tímto dokázali vyrovnat a zaletět špičkově ve všech případech. A o tom to je. MS jako soutěž se mi líbilo, jelikož to bylo pravé svahové F3F létání. Rozdíly ve „vzduchu“ i u moře byly, ale dobrý pilot si s tím poradil a rozhodně nedostal nějak velký obklad. Nicméně 2 ½ dne na Turbulatoru byla naše poprava. Na zbylých 2 svazích jsme již jakž takž dokázali držet krok, vzduch byl daleko čistší a méně trubulentní. Ale světová F3F špička, mezi kterou nepatříme, to ustála i na Trubulatoru, my ne. Máme se co učit.

Takhle nějak by to mělo vypadat:

Nebo takhle - ukázková "houpačka":

Nominačním klíčem postoupili na MS Radek, Já a Tomáš, který sám od sebe přenechal místo Filipovi, který o něj moc stál. Tímto bych chtěl Tomášovi za Filipa ještě jednou poděkovat. V rychlosti si dovolím pár slov ke každému.

Radek měl letos výbornou sezónu a to i venku, kde opravdu ukázal, že se s ním vždy a všude na normálních kopcích musí počítat a to mezi příčky nejvyšší, bude velikým favoritem na ME na Slovensku 2013. Od začátku bylo jasné, že absence na závodech u moře v Dánsku, Norsku, Polsku a stylem létání i Francii v posledních letech bude problém. I přes nesporné pilotní kvality získat pilotní styl ze dne na den pro podobný závod není v lidských silách, podle toho to i dopadlo.

Já i přes častou účast na závodech u moře a pár dobrých výsledků v zahraničí jsem si od sebe sliboval rozhodně lepší výsledek. Pracovní povinnosti v zahraničí a rodinné povinnosti a starosti neskýtají tolik potřebný čas pro ideální seřízení nových letadel a plnohodnotný pravidelný trénink. O své formě jsem měl jistou představu, avšak skutečnost to předčila.

Filip, který je asi nejzkušenějším „mořským“ pilotem, se pral s letadly, která hlavně na Turbulatoru nebyl schopen vodit tak, jak by chtěl. Rodinné povinnosti a jeho další stavitelské aktivity se podepsali na připravenosti a vylétanosti s novými stroji. Jedním slovem zmar, i on myslel na úplně jiné umístění. Jenže bez létání to prostě nejde.

Vzhledem k celkovým výsledkům a skutečnostem výše uvedeným musím ale napsat, že dle mého názoru jsme u nás nemohli vybrat jednotlivce, kteří by se umístili na Arkoně v celkovém pořadí podstatně lépe. Na jiných velkých kopcích může podobně a dobře zalétat i 10 lidí z ČR, tady rozhodně ne. Tak náročné a odlišné to létání je. A to je ten problém. Však ani mezi námi nebyl propastný rozdíl, což svědčí o naší celkové úrovni.

Dali jsme do toho všechno? Určitě dali, ačkoli se mohlo zdát, že to neberem vážně, ale opak byl pravdou. Šli jsme „do plnejch“ i za cenu třísek (2 éra na kaši) ………..nestačili jsme……..

Kritéria pro nominaci na ME příští rok na Slovensku jsou již daná, repre tým je jmenovaný. Doufám, že úspěchy budou lepší, než na MS. Mohly by být. Bude chybět část konkurence (USA, Venezuela, Taipei..), Donovaly dobře známe a podmínky by nemusely být zas až tak extrémní (ačkoliv nevím, zdali slabší podmínky soutěži prospějou). Ale kdyby fouklo těch 20m/s od jihu, kde je krásná hrana, tak už by to bylo zajímavé (samozřejmě nelze srovávat hranu v Donovalech se 4m hranou na Arkoně). Pravdou je, že na Donovalech se mohou vcelku dobře umístit i piloti méně vytříbených stylů. Velký kopec skýtá možnost využít různé pilotní styly a vliv termiky je zde nezanedbatelný. Moje doporučení pro kluky z repre? Seberte se a jeďte aspoň 2x – 3x do Donoval na prodloužený víkend potrénovat, až bude dobrá předpověď. Polad’te si éra, vyzkoušejte si starty, houpačky, prostě trénujte.

MS 2014? Zde se musím zamyslet nad postupovým klíčem, určitě bude směřovat k větší účasti na soutěžích venku. Uvítám Vaše názory a připomínky.

Závěr?
Stálo by za to, zamyslet se nad tím, kde létáme. Pojďme zkusit najít lepší svahy, pokud ovšem u nás existují. Vím, není to lehké, vyžaduje to čas, úsilí, jednání s majiteli pozemků, atd. Ale děláme to pro sebe a pro ty, kteří tuto kategorii budou létat v budoucnu.
Další věc, která mě napadá, je týmová práce. Pošťuchovat se a „soutěžit“ je fajn, ale při reprezentaci je důležité fungovat jako tým, vzájemně si pomáhat, poradit a nechat si poradit.

Pokud jste to dočetli až sem, tak gratuluji smiley.

Autor. J. Vojta

Komentáře:
rss kanál






© 2011 F3F.cz