rss kanál
Kategorie článků

Slovakia F3F Open 2013

Publikováno 11.09.2013 v kategorii soutěže, 9 komentářů

Už v květnu jsme netrpělivě sledovali, až bude otevřena registrace na předzávod Mistrovství Evropy F3F a hned využili volná místa, abychom si mohli zalétat v Donovalech mezi těmi nejlepšími. Předpověď počasí týden před závodem naznačovala, že si s nimi popovídáme a zalétáme v termice, ale na měření sil možná ani nedojde. Psychicky na to připraveni jsme, nakládáme elektry, házedla a ve čtvrtek s Tomášem vyrážíme po práci, auto s reprezentanty dvě hodiny před námi. Večer stíháme ještě registraci, ubytování a setkání s repre předvojem, který přišel v nových reprezentačních mikinách. Od této chvíle jim nikdo neřekne jinak než "mikinkáři".

Páteční ráno nás budí sluneční paprsky, které rozpouští ranní opar dřív, než proběhne slavnostní zahájení v hotelu  Almet, v deset už nás lanovka unáší na Novou Holu supíme na vrch Zvolen a dál na severní svah. Vítr pofukuje, pořadatelé už mají báze postavené na obou svazích, kolíkují koridory pro piloty, pro přistání, natahují kabely, agregáty, světelné tabule, měřiče větru, staví stany, hemží se v záchranářských vestách, na bázích nosí i helmy, probíhá breefing, zdůrazněno nám je spousta pravidel, zvláště pak, že po měřeném letu se nesmí vracet znovu do báze a přistání mimo vykolíkovaný prostor je hodnoceno nulou. Začne se létat hned, ako podmienky dovolia. Vše je dokonalé, až na to, že nefouká a když se na displeji objeví  náraz větru 2,6m/s, všichni už zpozorní. Létání je zakázané mimo Alul, ale i ty mají problém se unést. Po dvou hodinách opět breefing a brblajícím pilotům je dovoleno do vzduchu. Zdůrazněno, že na vlastní nebezpečí, po jednom a jen na tři minuty. Tak si vystojíme frontu na kopec, párkrát se svezeme a provětráme krovky, občas se někdo projde pod kopec. Před třetí hodinou pořadatelé vzdávají čekání a letový den oficiálně končí. Soutěžit se nedá, létat ano, tak využíváme chvíle v termice a dolů nás veze lanovka v 16h. Mikinkáře čeká přejímka modelů na ME, tak se jdeme ze zvědavosti podívat. No byl to hodinový zážitek pro silné nervy, nakonec poloměr špicí schválený, modely orazítkované neschnoucí barvou, pomalované a polepené nálepkami, večeře a zasloužené pivo v Kolibě.

   

Sobotní sraz v devět u lanovky a vzhůru na kopec, vítr se zdá silnější než včera, zřejmě dojde na létání. Pořadatelé se hemží, breefing a začíná se od č.2, jako druhý letí Radek s č. 3, vítr je ještě na hranici pravidel, odplouží to za 65s, což je slušný standard. Pomalu se aklimatizujeme, zvykáme na pořadí podle čísel vzrušení přináší až bublina pro šťastného R. Miskiewicze, letí  za potlesku 51s a postupně se podmínky mírně zlepšují, až kolem čísla 50 vítr uvadá,  Tomáš přistává v malinách v šestém průletu, přibývá oprav a nakonec se kolo nedolétává. Za to se vzrušeně řeší podnět Francouzů, že dva piloti se po letu vrátili do báze a jak je za to potrestat. Hlavně však nápověda pomocníka vysloužila nulu R.Miskiewiczovi, což zvedá emoce a nastává dohadování, jestli slovo "osm",  kterým informoval pilota o počtu průletů,  je nebo není  nedovolená nápověda (slovenské zvonění nemluví, jen v devátém průletu). Nastává diskuse, jestli lze anulovat let téměř až za dvě hodiny. Výsledkem je hodně nespokojená polská výprava. Také se diskutuje, jestli pilot, který po platném letu nedokázal nastoupat na přistání a propadal se kdesi v hloubce údolí, mohl předat vysílač kolegovi (Sigi), který dokázal nastoupat a bezpečně přistát. Jestli by neměl dostat nulu za celý let. Startovní pole je rozdělené na třetiny a budou hodnoceny samostatně.  Zbytek odpoledne využíváme k létání, pořadatel dokonce dovolil i volné létání bez pořadníku, tak je nebe plné a piloti si řídí provoz podle svého. Jsouce pořadatelem ujištěni, že poslední lanovka jede v 18h, létáme až do 17h, zkoušíme a ladíme, vítr nám přeje a jen litujeme, že se nedolétalo celé kolo. U lanovky jsme vítáni jako opozdilci (17:40), co zdržují, ale už si zvykáme, že detaily jsou organizované pečlivě, jen ty podstatné věci trochu unikají. Naštěstí jsme nemuseli pěšky, tak nač si stěžovat. Večer opět večeře, tentokrát se slovenským týmem (Jirka má náhradní program, Jarda rodinu a zbylí mikinkáři šetří síly u televize). Dozvídáme se více o poměrech ve slovenské F3F a v koutku duše jsme rádi, jak to funguje u nás.

   

Na nedělním srazu v osm hodin ráno se dozvídáme, že bude jižní vítr a pojedeme na kopec. To opravdu stálo za ranní vstávání a cestu autem. Nemilá zpráva je, že se bude létat jen do 14h. V padesáti lidech není šance odlétat platnou soutěž a toto rozhodnutí ji pohřbilo už ráno. Frontu na lístky na lanovku stojíme před pořadateli, tak se začíná létat o půl jedenácté. Náladu mě zvedá bublina a potlesk za 55s, konečně je první kolo kompletní a pokračuje se dál, posun o deset čísel vynechává Radka, tak poletí až na konci, což je kolem jedné hodiny. Letí standard 57s, což je krásné proti Mírovi, který nemá vzduch a odplouží se za 80s. Mezitím si pár pilotů zapsalo -100b za bezpečnostní linii, která není označená páskou, jak se zdá, ale jen pomyslnou spojnicí. Stává se to opět zdrojem dohadů, postižený penaltou je bohužel i Tomáš. Bubliny přibývají a časy se zrychlují, Míra si spravuje náladu časem 45s, kterému nestačí ani Radek se 48s. O půl třetí dolétáno a svolána porada všech, jestli je možné změnit program a dolétat čtvrté kolo, aby byla soutěž platná. Všichni to vítají, otevírací ceremoniál ME proběhne možná se zpožděním, ale nebudeme zde tři dny zbytečně. Bohužel přichází sprcha z polské strany, na protest proti nesmyslné nule pro jejich člena požadují dodržení harmonogramu. Nálada houstne, pro rozhodnutí musí souhlasit všichni. Nastává vyjednávání a nakonec Kamil povoluje, že pokud všichni jsou pro, ani on nebude černou ovcí. Potlesk a jdeme ještě jednou na start. Radek přidává další 48s, Míra 52s, bublina přichází G.Steinerovi a časem 44,34s bere Mírovi speedmana, na kterého měl tak hezky nakročeno.

   

Balíme a jsme zvědaví na matematiku, která body ve skupinách přerozdělí. Lanovkou jedeme před 16.h, nakládáme věci do auta, zastávka na jídlo a netrpělivě očekáváme výsledky. Po půl sedmé jsou na tabuli a náš tým může být spokojený, dva máme na bedně - R. Plch 1. místo a J. Vojta 3. místo, čtyři jsou v první desítce a všichni jsme v první polovině startovního pole. Vyhlášení proběhlo už bez Jardy, který s rodinou odjížděl hned po dolétání, při přebírání ho zastoupil klubový kolega.

Co dodat závěrem. Počasí nám přálo, atmosféru v týmu jsme si vytvořili přátelskou, nakonec i vítr zafoukal a vše se obešlo bez větších havárií. Jen diskuse o malichernostech jako zapomenuté startovní číslo, nejasná a i trochu nesmyslná linie, nápověda během letu apod. jsou trochu zbytečné, i když bohužel asi k tak velkým soutěžím patří. Stejně jako dlouhé čekání při tak velkém počtu soutěžících. Je na jury, aby posoudila závažnost a nepodstatné věci neovlivňující výsledek prostě smetla ze stolu. Jinak bychom za chvíli mohli výsledky řešit u kulatého stolu a otrávit všechny zúčastněné. Pokud jde o organizaci, určitě pořadatelům nejde upřít obrovskou píli a snahu, na druhou stranu o to větší obdiv patří Filipovi, jak dokáže hladce a bez zádrhelů udělat evropskou soutěž na Rané. Doufejme, že Slovakia Open posloužila jako dobrá aklimatizace pro naši reprezentaci na ME a nějaký "škopík" si přivezou příští víkend domů.

Celkové výsledky zde (nové okno).

Text: R. Kohl
Foto: T. Winkler

Komentáře:
rss kanál






© 2011 F3F.cz