Poslední letošní soutěží F3F byla odložená rakouská soutěž na Braunsbergu. Vyrazili jsme tam ve třech: Radek, Tomáš a já. A tentokrát jsme zvolil úplně jinou ubytovací taktiku, Tomáš zapůjčil barák na kolečkách v plné výbavě se sprchou, kadibudkou, plynovým sporákem, ledničkou, televizí i odpadkovým košem. Cesta byla sice trochu pomalejší, protože baráku to do kopce moc nejelo, ale zato to bylo vyváženo dobře vychlazeným pivem v ledničce, což jsme využili hned první den, protože v pátek se nelétalo, ani s Alulami to nebylo nic moc, tak jsme jen pokecali s kolegy ze Slovinska a Rakouska u dobře vychlazeného pivka a stejků.
Na sobotu i neděli už byla předpověď pro létání příznivější. Začalo se hned od rána na západní straně kopce. Po dvou kolech pořadatelé usoudili, že je možné se přesunout o 100 m doprava na oblíbený severozápadní DS kopec. Lítá se ve větrném rotoru za stromy, kde se předpokládá stoupavý proud těsně za těmi stromy. Pro diváky je to velice zajímavá atrakce. Zato pro piloty je to velká výzva, naložit letadlo tak, aby nebylo moc těžké a dokázalo přeletět stromy při startu a zároveň, aby nebylo moc lehké pro let v turbulentním DS. Startovalo se ze silnice asi 50 m daleko a hlavním úkolem bylo v tom závětří nějak doletět před stromy a tam pořádně přitáhnout a doufat, že to letadlo ty stromy přeskočí, pak už to stoupalo, ale docházel čas, takže rychle ponořit za stromy a užít si turbulence v rotoru. Hned v následujícím kole nám domácí Lukas předvedl, jak se to má létat, za 32 s. Radka to inspirovalo a v druhém kole držel dlouho 1000 bodů za 41 s, než letěl znovu Lukas, tentokrát za 27 s a hned z toho měl Radek šestistovku a v podstatě všichni škrtací kolo. Mezi tím se vítr stočil zase zpět na západ a tak pořadatele přesunuli báze zpět na ranní pozici. Celkem jsme v sobotu letěli 6 kol.
Přes den se nám vybil ten náš barák na kolečkách a navíc nešly zasunout schody, dobíjení nefungovalo, tak jsme museli požádat o pomoc Lukase a dojet k nim před barák a tam se napojit do elektriky. Naštěstí to od něj bylo jen 10 minut chůze na banket, kde jsme dostali pořádný řízečky, palačinky a Budvárek. Rakušáci u stolu byli trochu překvapený, když jsme si objednávali v češtině, ale nás to vůbec nepřekvapilo, protože tak hezký servírky musí být jen Češky nebo Slovenky, ostatně Bratislava je si 15 km daleko. Barák se nám mezitím úspěšně nabil a mohli jsme odjet spát do vrcholového tábora na Braunsbergu. V noci vítr s naším barákem pořádně lomcoval, takže jsme tušili, že v neděli to bude konečně pořádná soutěž. Začalo se hned ráno. Pořadatelé postavili báze rovnou za stromy, i když foukalo ze západu, ale mělo se to točit na sever, tak to nechtěli během soutěže měnit. Vítr byl opravdu silný, já jsem dokládal na 3,8 kg. Slovinci si šli vítr změřit vlevo na skálu a naměřili 28 m/s, na měřáku v závětří to ukazovalo stále okolo 10 m/s, takže to bylo podle pravidel. Horší bylo, že se postupně vítr otočil na sever a museli jsme dát pauzu kvůli směru větru. Naštěstí se měřák po chvíli nějak zázračně narovnal a mohli jsme pokračovat. Jelikož báze A zůstala nepochopitelně vlevo a stoupat se dalo jen vpravo, tak bylo dost náročné nastoupat a dostat se zpět na bázi A, která už byla v závětří. Řešili jsme to pak tak, že jsme do báze A nalétávali už za stromy v plné rychlosti ji proletěli tam a zpět. Teda takový byl plán. Já jsem tam jednou v tom závětří zůstal viset a nebyl jsem schopný doletět zpět. Nakonec jsem za stromy nalétl bez rychlosti a o několik sekund později, cestou vpravo jsem přemýšlel, co budu dělat na bázi B až přitáhnu a nedostanu se nad stromy, nakonec to nějak dopadlo a byl z toho další škrtací čas. Na poslední kolo dali bázi A doprava, ale to už se blížil déšť, tak po 4 kolech soutěž ukončili. Celkem jsme nalétali 10 kol. Zvítězili domácí s velkým náskokem. Dokonce i Philipp Starý s dvěma nulami byl před námi. Překvapil mě Radek, když mi sdělil, že jsem osmý, udělal jsem spoustu chyb a tak jsem výsledky vůbec nesledoval. Radek skončil desátý. Tomáš 27. Soutěž dolétávala sotva polovina pilotů, protože to postupně vzdali nebo jim došli letadla. Soutěž byla určitě hodně úspěšná pro výrobce letadel. Viděli jsme spoustu letadel zapíchnutých v zemi nebo ve stromech nebo zřícených v závětří. Nám se větší škody naštěstí vyhnuly. Byl to určitě nezapomenutelný zážitek!
Jiří Souček
Pár videí ze soutěže najdete na mém Facebooku
TW
