Na letošní soutěž F3F Eurotour jsme se všichni těšili , vytvořili jsme desetičlenný tým s braťama ze Slovenska a společně jsme bydleli na chatě Geigerhutte ( 1666 m n. mořem).Předpověď na tuto letošní akci byla nevalná a dokonce jsme i zvažovali jestli ji neodpískáme.Nakonec jsme ale vyrazili v plném složení.Ve čtvrtek večer jsme si krátce s Radkem spíš zaházeli než zalítali s Alulama u totemu a jeli jsme na chatu, chvíli po nás dorazili kluci v Jirkově autě, Filip pohotově zajistil kolo místo nefunkční ručky, Jirka jde na technickou až příští týden, tak snad mu to projde 🙂 Na chatě nás přivítali domácí welcome drinkem , po Betině chatu převzali Sára a Mário, fajn lidi, kteří nezkazí žádnou srandu.
V pátek ráno jsme po briefingu vystoupali na Volaner Nock ke kříži což je 2090 metrů nad mořem a je to jedno z nejvýše položených míst na soutěžní létání F3F , řidší vzduch v této výšce ovlivňuje i nakládání modelu balastem , nesmí se to přehánět. Organizační tým v čele se Stefanem a Lukasem postavil nové měření větru, je velmi přehledné a dobře čitelné i na slunci.Barevný panel je jeden segment z obřích obrazovek, které všichni známe z velkých koncertů a sportovních akcí.
Vítr podle předpovědi sice byl , ale na soutěž to nestačilo.Začali jsme létat Alulama a po chvíli kdy vítr zesílil na 2-3 m/sec jsme přešli na svaháky .Volné létání trvalo pár hodin , pak vítr zesílil a mělo se začít létat soutěžně. Současně se ale začal blížit mrak s deštěm a pořadatel soutěž pro tento den ukončil.Místo deště se navíc dostavilo krupobití.Večer jsme po večeři dali pivko a Robert s Rudou se rozjeli v panákování do kterého zatáhli i Sáru kterou jsme ráno při snídani neviděli.Akce končila výměnou dresů mezi Slováky a Rakušáky a Martinovým mikropivem 🙂
Další den jsme vyjeli opět na místo srazu u chaty Walderhutte, ale počasí nevěštilo nic dobrého, mraky chodily z údolí jeden za druhým, chvíli jsme blbli s Alulama, Tadej také přivezl malého větroně, který byl kompletně vytištěný na 3D tiskárně s použitím extrudovaného plastu, lítal moc pěkně. Kolem poledne, když začalo pršet, jsme se s řadou dalších pilotů rozhodli soutěž vzdát a jet domů.Předpověď se tentokrát vyplnila. Bohužel i takto někdy končí soutěže F3F, ale alespoň jsme si pěkně zalítali na vysokém kopci v nádherné Alpské přírodě.
